Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Válka. Hnus, svrab a neštovice. DEBUSTROL natočil nové album. Po sedmi dlouhých létech od „Rwandy“, která krom aktivního koncertování vyplnila už jen živá nahrávka „Vyznání smrti Live“ (2011), nastoupili Kolinss do a spol. do studia, aby tam ze sebe ve své tradiční umělecké zpovědi dostali všechno, co se v nich za tu dobu nashromáždilo. A že toho tedy zjevně bylo…
„Válka“ má nějakých šestatřicet minut a během nich vám DEBUSTROL stihne sdělit všechno. Jak doopravdy hnusný je ten svět kolem nás, jak se z něj nenávratně stává ještě horší místo pro lidský život, než jsme si kdy vůbec mohli pomyslet, a jak se kolem nás definitivně stahuje smyčka, jíž jako jeden muž drží pevně v rukou všichni psychopati, úchyláci, kriminálníci, politici a pánbíčkáři, co jich jen po Zeměkouli chodí.
Kolinss je ve svých textech naprosto výmluvný, navzdory tomu, že už občas vykrádá sám sebe (viz. „Yugoslavii“ připomínající „Vražda ti pokurví den“ v „Primitivně“ nebo výkřik „To je vono“ v titulní „Válce“, pro změnu jasně odkazující na „Protest“), a dokáže kompletní slovní doprovod nahrávky povýšit doslova na koncept, byť jednotlivé skladby samozřejmě konkrétní námět nespojuje. Koncept hnusu, svrabu a neštovic, jak už jsem psal výše, k němuž je samozřejmě zapotřebí víc než jen pár sprostých slov, o něž tu na to konto nouze rozhodně není, a který tím pádem celým albem k jeho jednoznačnému prospěchu doslova prorůstá.
Zbytek je víceméně jasný. „Válku“ tvoří jedenáct ostrých thrashových štěkanců, které působí jako skutečně jedovatý plivanec, který vám někdo se vší vervou flusne z bezprostřední blízkosti přímo do obličeje. Dominují samozřejmě rychlé skladby, odsekávané přísnou palbou bicích nástrojů Herr Milera, ovšem své místo si na albu najdou i věci pomalejší, které ve svém středním tempu, krásně vykresleném zdánlivě přešlapující thrashovou kytarou, nahrávce nesluší o nic méně. A dokonce bych řekl, že tentokráte je vlastně úplně jedno, v jakém poměru jsou tyhle dvě klasické thrashové polohy namíchány, protože v porovnání s oběma předešlými alby (a již zmíněnou „Rwandou“ zejména), u nichž se mi zdálo, že kapela už tak trochu ztrácí na tradiční síle, zní na aktuální desce DEBUSTROL o moc sebevědoměji, přesvědčivěji a charizmatičtěji, skoro jakoby mu oněch sedm let autorské pauzy nalilo do žil vskutku čerstvou krev, přímo přetékající adrenalinem.
Slušelo by se asi zmínit i největší taháky „Války“. Za mě je to nepochybně „Nasrat vám všem“, „Primitivně“, titulní věc, „Hlavně ne o lásce“ a „Zakuklenci“. Víc než kdy jindy ale tady platí, že nemá cenu některý z oněch „štěkanců“ vyzdvihovat, když i ostatní mají co říct, a dohromady jim to sluší ze všeho nejvíc. Asi jako zubům na řetězu motorové pily, jejíž lištu DEBUSTROL a Kolinss zase jednou řádně prohání, a která se už už třese na to se do něčeho prohnilého pořádně zakousnout. Jo jo, to je vono!
1. Vraždící kov
2. Kultovní revoluce
3. Nasrat vám všem
4. Apokalypsa II.
5. Primitivně
6. Válka
7. Hlavně ne o lásce
8. Bůh patří mně
9. Zakuklenci
10. Genocida
11. Playbackshit
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.